Jak se kdysi cestovalo k moři

Jak se kdysi cestovalo k moři

pondělí 31. říjen 2016 00:00 / napsal Lucie Pastrňáková

Když se přeneseme ve vzpomínkách o 40 let zpátky, ocitneme se v socialistickém Československu 70. let. Stejně jako my dnes, i dříve lidé rádi cestovali. Místa, kam se dalo vycestovat, však byla značně omezená. Na druhou stranu odpadlo dilema, který zájezd z nepřeberného množství katalogů cestovek vybrat. Cestovat jste tedy mohli s Čedokem, Rekreou a Cestovní kanceláří mládeže nebo na vlastní pěst. Nejvíce se však snilo o cestě na západ.

Před cestou

Než jste o dovolené na západě vůbec mohli začít vážně uvažovat, bylo potřeba zažádat o devizový příslib a výjezdní doložku. Nutností byl také pas a příslušné vízum. Pokud jste měli štěstí a patřili jste mezi malé procento lidí, kteří úspěšně prošli celým kolotočem žádostí, mohli jste začít balit na cestu!

Většině Čechoslováků se však cestování do nekomunistických zemí nepoštěstilo, a tak nejčastějším místem rodinných dovolených bývala Jugoslávie, NDR, Polsko, Maďarsko, Rumunsko a Bulharsko.

Sbalit a tradá

Mezi nezbytné vybavení všech cestovatelek a cestovatelů, kteří měli to štěstí a vlastnili svůj vůz, patřily také náhradní zapalovací svíčky, klínový řemen, kondenzátor, rozdělovač, cívka, motorový olej Mogul a nářadí pro opravu auta. O asistenční službě jsme mohli leda snít. Na cestu se braly také kanystry benzínu, protože čerpací stanice od sebe bývaly vzdálené desítky kilometrů a nádrže aut nebyly velké. Při vší nezbytné výbavě bylo nadlidským uměním vměstnat do malého socialistického auta celou rodinu, kufry, stan a panenku vaší malé. Staré škodovky, trabanty a moskviče měly malý kufr, takže se často zavazadla upevňovala na střechu. Oblíbené byly také obytné přívěsy a přívěsné vozíky. Je až k neuvěření, jaký náklad tehdejší miniauta dokázaly uvézt.

Mekdonaldy u dálnice kdysi neexistovaly, takže bylo přirozené usmažit na cestu řízky, zabalit turistický salám, tatranky a další trvanlivé potraviny, vodu a mohli jsme vyrazit!

Pojem auto klimatizace jsme ještě vůbec neznali, takže zejména v létě bylo cestování na dlouhých trasách úmorné. Pokud jste se vydali na delší trasu k moři, strávili jste na cestě dva až tři dny.

Celní kontrola

Cestou jste museli absolvovat jednu nebo více celních kontrol. Na hraničních přechodech v sezóně většinou stály kolony aut čekající na celní odbavení. Když se na vás dostala řada, po předložení všech dokladů a sérii otázek jsme museli do celního a devizového prohlášení zapsat veškeré převážené peníze a hodnotné předměty, jako fotoaparát, hodinky a další cennosti. Celníci prohlédli také kufr auta a namátkou vybírali osoby k osobní prohlídce. Historky, jak se pašovaly peníze schované třeba v podprsence tam a fungl nové boty zpátky, by mohl vyprávět nejedna dáma. Když bylo při kontrole vše v pořádku, dostali jste razítko do pasu a pokračovali na vysněnou dovolenou. 

Užíváme si dovolenou

Po strastiplné a dlouhé cestě přicházel na řadu většinou další bod. Postavit stan a nakrmit vyhladovělou rodinu. Pak jste si mohli dopřát zasloužený odpočinek. Na drahé hotely, jaké si dopřáváme s chutí teď, kdysi nebyly peníze. Každý dostal pouze omezené množství měny, a tak se většinou přespávalo v kempech.

Kromě zážitků se lidé těšili také na suvenýry, které si z dovolené přivezou. Z Rumunska se vozila nejčastěji keramika, z Bulharska tamní proslulé koňaky. Z Maďarska zase tolik žádané gramofonové desky a móda. Do NDR se jezdilo pro boty, foťáky, oblečení.

Kouzlo starých časů

Ačkoliv dnes jsou možnosti cestování nezměrné, staré časy měly své kouzlo a není nad to na ně s láskou zavzpomínat.